pátek 28. července 2017

Představ si Ostravu a vychrstni na ni kyblík barev aneb Colours of Ostrava 2017


Měli hodně blízko k publiku. „Kameramane, zazoomuj prosím na jednu náhodnou tvář z publika. Kteroukoli.“ Po počátečních rozpacích a jazykové bariéře se tak skutečně stalo, a šťastlivec, zatancoval na pódiu. Byli jsme svědky údajně „nejhoršího objetí všech dob“, ale nebyla bych tak přísná. Nemohl uvěřit, jako my všichni, co se to kolem děje.  Došlo i na stage diving do pódia. Přestat fotit a chytat je přece otázka slušného vychování. Nebo jsem stará škola?

Zdálo se to neuvěřitelné a jako z těch nejdivočejších snů. Doteď nemůžu uvěřit, že se ty čtyři dny staly. Mohli jste si představit D/draky (nehodící se škrtněte) a to jste ani nemuseli být na drogách.


Den první: Ty vogo, Drak!

Naprosto nezvládli fronty.  Mám podezření, že na vině budou čipy ve vstupenkách. Ale navzdory všem očekáváním jsme stihli i alt-J aneb Klávesovou zkratku na počítačích Apple . Nasvětlené to měli tak, že jste si málem mysleli, že hrajou na laser harp. O poctivé bubny se staral bubeník Thom Green. Basy měli na sound systém. Nějak se museli vyrovnat se ztrátou basáka.   Magická, místy až metalová kytara. Hraní na krk kytary s kytarou na krku od Joe Newmana  vás nutilo podlehnout zvuku, který díky klávesám zněl vzletně. Zazněly pecky jako Dead Crush a 3WW a Cold Blood.

Ferocious Dog
Rychlé osvěžení před hřebem večera. Nepodceňujte je. Nejsou jen další irskou kapelou. Směle konkurují Skinny Lister. Musím si zvykat na hlas zpěváka.

Imagine Dragons Čekáme, konečně jsme anektovali dobrá místa, poslední ticho před bouří, když v tom se z publika ozve:  „Draci si z nás dělají prdel.“ Kdyby si všichni vzali na vystoupení papírové draky…
Fotil Petr Piechowicz
Thunder hráli jako jednu z prvních a naživo zněla mnohem líp. Na začátku to bylo kecací. Proslov o tom, jak je každý jedinečný. Nebudu tu za cynika, někomu to mohlo pomoct či jej povzbudit.  Chápu, že je to součástí vystoupení duet kapely a publika písničky od Blur. To jsem si užila. Ze zpívání „Forever Young“ mám rozporuplné pocity místo toho mohli dát prostor skladbám z předchozích alb.

Všichni viseli kapele na rtech. Něco mezi tanečním parketem a rockovým koncertem. Nejvíc mě překvapila ‚I bet my life‘ na akustickou kytaru. Na otázku: „Co všechny ty mladé na té hudbě tak bere?“ Odpověděla bych: „Nevím.“ A šla tancovat dál. A po koncertě se člověku honí hlavou endorfiny tolik, že něčím takovým se nemá cenu zabývat.
Fotil Petr Piechowicz 


Den druhý: ve stínu pergoly
Nejradši bych si vlepila políček. Nestihnout moderovaný rozhovor s LP.  Nebuďte floutci a koukejte na program včas. Ale bylo by velmi milé, kdyby Reflex Music Alarm stage byla i příští rok.

Možná se ptáte, kam až tohle švihlostí poklesne? Kvůli tomu pokleslému nadpisu.  Možná si totéž říkáte i o textech Poletíme?Jsem tvůj prezident a ty mé spojené státy…“
Fotil Petr Piechowicz
Vyplatí se na ně jít, i když vaší jedinou prioritou by mělo být nalezení vody a i když si myslíte, že vás nohy neunesou a za chvíli se budete plazit. Jen pokud jste slečna, musíte se umět přenést přes texty.   A kdo o to stojí, když mu zrovna stojí,
na kolejích před tunelem vlaková souprava.
Na brzkou hodinu si na prázdno před pódiem nemohli stěžovat. A publikum se skvěle bavilo. Tancování povoleno! Kapela to vyhrála. Nejenže měli na pódiu slunečník, dokonce i slečnu jež, držíc slunečník tancovala.

Rychlé nakouknutí na Cold Cold Nights. Pro tentokrát si to neodpustím: Znějí jako Sigur Rós s kytarami. Varování: uhrančení publika možné.  Nebýt úžasné Klárky, nevšimnu si jich.

Fotil Petr Piechowicz 
 LP: Anektování míst co nejblíže pódiu podruhé. Čekejte s Klárkou. Je to mnohem snesitelnější a zábavnější. A že se to vyplatilo! Jen co Laura začne zpívat nakopne vám krev v žilách.  I’ve never tried to be a hero… Tisíce lidí pod pódiem vyvracelo toto tvrzení. Zpívali každé slovo a viseli jí na rtech. A pokud neznali text (jako já), tak se  jim drala slova  z pusy tak nějak sama. Čas se smrskl na tuto chvíli. Prostor, na toto místo. Rokenrol se v DNA Laury Pergolizzi nezapře. Jakkoli je to proti  zákonům  chemie do každého orbitu atomů vzduchu se vešlo tolik štěstí… Na pódium občas zaletěl nějaký ten plyšák či fanart mezi nimi i duhová vlajka… Laura seděla na bicích, chodila až na okraj výběžku pódia mezi fanoušky… Ale všechno muselo končit. Po zahrání Lost On You se odebrala do zákulisí. Poctivě jsme si vytleskali přídavek, LP se vrátila a chtěla publiku něco sdělit, ale mikrofon i veškerá aparatura byly vypnuté. Nakonec vše dopadlo a  LP nám řekla pár slov na záběr a házela do pódia trsátka, paličky a setlisty. Tomu říkám pádný důvod, proč se naučit chytat.

Norah Jones mě neoslovila. Byla na mě moc klidná. Byla jsem poučena, že se hudba se nedělí na rychlou a pomalou, ale na kvalitní a nekvalitní. Když myslíte… Já nepotřebovala běhen středečního večera usnout. Ale proti gustu… Údajně nenadchla větší počet lidí, ale její publikum bylo pořád početné.

Midi Lidi
Elektro kapely na Kofola CS stage byly hodně nahlas. Humorné elektro. Značné množství undergroundu a slovních hříček. Bylo to velmi humorné, ale museli jste se přenést přes zvýšenou hladinu decibelů. Kdybych byla zůstala déle, tak si i zatancuji.

Den třetí: Palte olej v petrolejkách

Na seznam kapel které musím stihnout si musím přidat i The Truth Is Out There.

Debata s Petrem Garretem z Midnight Oil s názvem od Rocku k politice a zpět stála za to. Do té chvíle jsem to nevěděla, ale Peter Garrett byl politik.  Rozhovor byl na již zmiňované Reflex Music Alarm Music Stage s omezenou kapacitou. Přišla jsem později, dovnitř se pouštělo po jednom. V životě jsem se necítila víc punk když jsem propalovala pět politiků, kteří se tam dostali najednou. „To víte páni ministři mají přednost.“ Mírní můj pohled slečna u vchodu. Úplně všemu jsem nerozuměla, ale statečně jsem vydržela až do konce. Kdo potřebuje sluchátka s překladem? To přeci zvládnu. Nepodceňujte australský přízvuk. 

Nakonci byl prostor i na Q’n’A. 
Fanoušci se jej například ptali, podle čeho vybírají destinace. ‚Že za nimi jezdí po celé evropě, ale v jeho vlasti nehrají‘ nebo ‚jestli se při skládání Mountains of Burma hledělo na jejich politickou situaci‘, odpověděl: „Nehledělo, ale v současnosti ji píseň reflektuje.“

 Ačkoli tam pravděpodobně byli všichni úplně ve předu a všichni o tom básnili Walking on Cars mě nenadchli. Odradili mě popovým zvukem. A tak jsem koncert trávila kecáním se Silvou. Slova co o nich napsat byla, ale když můj mozek slyšel,  jak zní banda těchto Irů na desce, utekla se schovat.

Mutanti Hledaj Východisko
Lituji, že jsem na tento bizarně apokalyptický rap nemohla zůstat déle. Mutanti mé osobnosti dávají beatům a textu 10/10. Odrazují mojí společnost. Jak tak pozorněji poslouchám, ani jí to nemohu mít za zlé.  Dobrá práce, chlapci! Kdo z vás jako malý nechtěl prokopat jámu až k jádru Země?

Midnight Oil: Poučení: Některé lidi neroztancuješ. Nejde to. Ať se snažíš sebevíc.  To naštěstí neplatí o kapele.  Ačkoli byli patnáct let nečinní. Ba naopak. Ti byli jako v extázi. Bubeník Rob Hitrst bubnoval každičkým centimetrem čtverečním svých rukou. Ne-li celým tělem. Často si na bicí i lehal, zatímco bubnoval. Pořád mi nejde do hlavy, jak si Peter Garrett stíhal během koncertu měnit trika. Samozřejmě se to neobešlo bez politicko-aktivistických úvodů. Pro některé měsíční dávka politiky. Tancovali všichni. Netřeba hecovat publikum. To by bylo jako svítit petrolejkou pod rouškou denního světla.  Zazněly pecky jako Blue Sky Mine, Beds Are Burning, Heart and Passion. Mottem: ‚Je lepší zemřít ve stoje, než žít na kolenou´ si neprotiřečí jako církev odpustky a plní ho do posledního písmene. Stále mi nejde do hlavy, jaktože textům kapely rozumím, zatímco když mluví Garrett v civilu, pláče na špatné petici.

Clara and The Pop: Chytrý český pop lahodící mým uším. Dokážu si představit že si v budoucnosti střihnou set s Katarziou. Frontmanka Klára je roztržitá, energická, nadšená… Jako bych sebe viděla na pódiu. Konec ego okénka.

Moderat
Jo líbí se mi jejich elektro. Určité osoby v rodině to děsí. Ne, nemusíš mít čtyřku v žíle aby sis užil tento koncert. Proč si myslím, že část skladby A New Error nebo něco této skladbě velmi podobného používá česká televize jako znělku k nějakým zprávám?

Ta písnička omotala celou mou duši svým beatem a už mě nepustila.  Elektro v kombinaci se zpěvem funguje zatraceně dobře. Obvody se propojují bez jediné chybičky. Chci si rvát vlasy při pomyšlení, že teď mají pauzu.  Musím jim pochválit grafiku a strhující projekce. Noc je ještě mladá. Nadechnout se vzduchu a tancovat. Teď.

Den čtvrtý: Necítíš rokenrol ve své DNA? Tvoje smůla.

Cirk La Putyka: Batacchio

 Pořád „Dones vodu a rychle se vrať, nebo tvé místo prodáme.“
„Dobrá poznámka mami, ale nejsme v létajícím cirkusu.“

Vtípkům na začátku jsem nerozuměla, ale pořád ocením dobrou divadelní facku.   Před kostýmy z období první republiky smekám. Co se nepovedlo, bylo  umístění menší opony na vějířovité jeviště. Působilo to komorně tak moc, až se to schovalo. Ale snažili se to napravit a artistická čísla šla vidět o poznání lépe. Smekám před takovými husarskými kousky jako akrobacie mezi saténovými provazy a skákání do vzduchu na houpačce.  Nejen že skákali, ale dokonce se během skákání stihli nepředstavitelně rychle měnit.  Nadchly mě obloukové lyže. Jo a v Gongu nesmíte sedět na zemi.
Fotila Yvette Stránská
Cermaque přilákali názvem. Introverti s kytarou jsou fajn, ale z tribuny nebyli málem ani slyšet a nepřesvědčili mě, ať jdu blíž.

Ette Enaka: Brno klidní nervy a podmaňuje kytarami. Kapela netasí drápky ani zuby, i když vy víte, že je mají. Aby se tyto části těla předvedly, chtělo by to set za tmy.  Ale bavit vás budou i za světla. Strhující sbory, ke kterým má vždy co říct hlavní zpěvák. Vokály přijme každý. Uklidní, ale neuspí. Kapela vhodná k poslouchání za horkých letních dnů.

Mají album Back to Square One, které je svou stopáží nezvykle krátké ale vůbec to není hendikep.

The Carny Villains: Hudební vlivy z půlky světa. Hezky se bavte hledáním a objevováním. 
Tváří se nevinně,
Běžte na ně povinně,
Stalo se to v hodině,
Po prodané  ledvině.

Tváří se nevinně, ale jen dokud je světlo. Kdoví co by se stalo i po setmění. S blížící se tmou nevypadá prodej ledviny tak nerealisticky. Záporáci vás popadnou a už nepustí. Budete tancovat. Dokud nebudete mít dobrou náladu. Dokud nebude konec. Dokud se nebudete smát. Jsou známy i ojedinělé případy kdy lidé přežili seděním na dece, ale moc bych na to nespoléhala. I záporní hrdinové dávají přídavky. Ale pak zmizí tak rychle jak přišli.

Katarzia
 S Katarziou nepřijde katarze hned na začátku. Postarají se o to beaty, rap a elektrony elektroniky a v neposlední řadě kapela. V tomto případě byste neměli slovenský pop zakázat.  Texty které vás příjemně překvapí. Tohle bych v popu nečekala. Běž na Katarzii říkali – měli pravdu.  Vypíchnu píseň Milovať s Hudbou.

Nouvelle Vague
Mají vyloženě smůlu. Nejdřív má jejich letadlo zpoždění a když kapela  konečně dorazí do Ostravy, schyluje se k dešti. Všichni to víme, ale trpělivě na ně čekáme. Jak se začíná blýskat hlasitěji a hlasitěji, navlékáme pláštěnky. A déšť přichází. Na rozdíl od kapely. Ale my nejsme z cukru. Začalo to voláním „We want you! We want you!“ Přes skandování ,prosím‘ ve francouzštině(díky Naty!), zpíváním:  „Moje voda živá, čistá a důvěřivá v kaluži na fesťáku odpočívá…“ A končilo nejznámější českou hitovkou: „Prší, prší jen se leje…“ Cizinci koukají co se to sakra děje. Ale „We are the  Champions, my friend… Poctivě jsme si je vyzpívali, takže teď když začne lít, se nevzdáme. Tančíme v kalužích za zvuku francouzštiny. Teplý déšť stéká po zádech (dobře, teď trochu romantizuji). Déšť sílí natolik,  že víc toho vidím bez brýlí. Jen co je sundám, Naty se ozve: „Podívej, kytarista vypadá jako Till…“ 

Jen co jsem odešla museli kvůli počasí zavřít Drive Stage. Všichni se schovali do Gongu. A tak se zrodil plán, že s mamkou půjdeme na Priessnitz.

Možná to bylo nahlas a syrové ale to k téhle jesenické léčbě pro krk a pro uši zkrátka patří. Zaznělo prvních pár písniček a publikum se pohupovalo v sedadlech. 
Jaromír Švejdík: „Pojďte tancovat na pódium, místa je tu dost.“

Švejdík: „Jak se máte?“
Z publika se ozve: „Jsme trochu mokří.“ (Smích).
„No, my jsme známí tím, že přivoláme na fesťáky  déšť, tak nás dali do baráku.“

Po dalších dvou písních se nikdo nějak více nehýbe. Atmosféra veskrze pozitivní. „Toto bude poslední rychlá písnička.“ Zazní varovný hlas.
A najednou se něco zlomí. Lidé začnou vstávat, zaplňovat prostor před pódiem, v uličkách… Divoce skákat… A rychlost nabírá na obrátkách. Syrovost se rve do každého koutu Gongu.
Securiťáci tam stojí jako bezvládní. I plynojemu sluší rozdováděné publikum. Ačkoli se to nezdá, albem Beztíže a několika starými písničkami Gong málem zbourali. Nikdo nechce konec a bez přídavku se neodchází.“

Kapela: „Navždy zůstanete v našich vzpomínkách.“

Na Ron Gallo jsem se těšila jak malé dítě na vánoční stromeček.  „Cože to je tak pozdě? Zapomeň.“Pak si to máma poslechla: „Na to musíme zůstat. A největší rokenrol je, když rodič přesvědčuje svou  starší dceru, ať můžou na koncertě zůstat co nejdéle.
Kde jinde se na to vynadívat než z první řady.  Ještě se ani nezačalo hrát a Full Moon stage je plná. Muzikanti nastupují na scénu. „Hello my name is Ron Gallo which i also name of our band.“ Čte jako robot. Na náš koncert nezapomenete, to vám můžeme zaručit, ujišťují jiskřičky v jeho očích.

  Mé oči se nemůžou nabažit. Zní naše oblíbená Kill The Medicine Man. Zpěvák se rozhlíží po známých tvářích. Překvapivě jich tu moc není, ne-li žádná. Trochu jiný kontinent, to bude tím.

Every room is sterilized, every risk is minimalized… Snad si o Česku nemyslí právě tohle, když nebylo pogo.  Aby to vyvážil, chodí po reprácích jako Kurt po hudebních nástrojích. Opatrně našlapuje, čeká, co se stane.  Hraje pomalu, aby vzápětí zrychlil a dělal si z vás dobrý den. Ale tato dynamika funguje.  Naživo má spousta věcí větší energii. Zní naštvaně. Na desce mě rozesmutní. Fanoušci se natahují,  aby si s nimi podal ruku.  Kapela si na pódiu perfektně rozumí. Jen čekáte, kdy rozmlátí své kytary. Bylo to absolutně úžasné. Doteď nemůžu uvěřit, že se ten koncert stal. Běžte a pusťte si jejich hudbu. Ta se tomuto textu nemůže rovnat. Skladby byly z alba Heavy Meta. Škoda, že na spotify nejsou i ostatní alba.
„No řekni mi, proč někteří v půlce odcházeli?“ Mámin dotaz mluví za vše.

Myslím, že závěr není potřeba.





středa 12. července 2017

Hoří Svícen (Sweetsenfest 2017)

Nepropadejte panice. Nadpis nemá v nikom vyvolávat noční můry ani uskutečňovat nejhorší scénáře ani kulišárny, které by k těm scénářům vedly. Například pogování v řece Varování: přiblížení k akčnímu rádiusu Sweetsenfestu zapuzuje myšlenky na školu či jakékoliv povinnosti. Podávejte lidem, kteří toho mají plné zuby.